Ani nevím jak jsem na tuto písničku narazila, každopádně se mi líbí, je rytmická a některé části textu dost vystihují to co se mi honí hlavou ....

Znuděná a otrávená nad tím že se už x-tý den učím, jsem nemocná a všechno mi pije krev. Jsem se rozhodla že sepíšu nějaký ten článek sem na blog. S chutí jsem se dala do toho. Přišel jeden nápad, pak další a další. Mám v hlavě trochu zmatek, protože nevím, který by se vám čtenářům líbil nejvíc. Každopádně to tu chce nějakým způsobem oživit. Po domluvě se spoluautorkou thoto blogu jsem se rozhodla, že své nápady sepíši sem a vy budeme moci hlasovat o tom, který z nich se vám líbí nejvíc a do kterého byste se rádi zapojili. Bylo by to zároveň možností vyjádřit vé pocity, názory pro ty co blog nemají nebo si ho nechtějí zakládat.

Poslali byste nám nějaký článek, povídku, báseň , obraz, fotku nebo cokoliv ostatního u čeho si myslíte že se vám hodně povedlo a myslíte si, že by stálo se o to podělit. Něco ve stylu vylez ze stínu.

Jistě jste zaregistrovali; že blog má téma týdne. My bychom udělali něco obdobného. Téma měsíce. Téma byste navrhovali vy sami a my vám na ně napsali nějaký článek. Nebo mohli napsat na toto téma i vy a my vám ho zvěřejnily.

Zasílali byste nám fotky na určité téma, každý měsíc by bylo jiné téma, které by vycházelo z vašich a našich návrhů.

Uspořádat jednou za čas nějakou vědomostní soutěž.

Zdravím milí zbloudilci,

v první řadě bych se chtěla omluvit za dlouhou absenci článků na tomto blogu. (Nedělám si iluze o tom, že by sem chodilo nějaké závratné množství čtenářů.)

Během povídání si s Fierkou jsme usoudily, že by nemuselo být špatné napsat článek (nebo víc) o tom jak jsme přežívaly náš první (a snad ne poslední) semestr na VŠ. Jelikož je zkouškové v polovině a já mám valnou většinu již úspěšně za sebou, rozhodla jsem se sepsat pár věcí o tom, co mi VŠ, a konktérně mnou zvolená fakulta, dala a co naopak vzala.

CO MI DALA?

CO MI VZALA?

A plány do budoucna? Dodělat předměty, co mi chybí, úspěšně zakončit semestr. Chystáme se na ples(přece jen jsme s holkama usoudily, že musíme snížit věkový průměr, a taky navázat nějakou tu známost :D.

Zdravím přátelé,

rok se s rokem sešel, a tak si na tomto blogu můžete číst články už v právě začínající 4. sezóně, ačkoli narozeniny oslavíme až za nějaký ten pátek. :D

Na každý pád, trošku opožděně vám přejeme v novém roce všechno nejlepší a spoustu úspěchů. Zvláště vám studentíkům u maturit, přijímaček na vysoké školy a všem ostatním u písemek, testů a vešekrých dalších testování vašich znalostí.

Fiera&Manon

od zveřejnění předešlé kapitolky už uběhlo pár dní asi nějakých 13. Což je na naše poměry celkem brzy nemyslíte. :D A už vám tu přinášíme další pokračování příběhu. To abyste měli v tento sváteční den co číst. ;) Třetí kapitolka nese název Vzpomínky, doufám, že se vám bude aslespoň trošku líbit. Protože, abych tak řekla celkem jsme si zařádily na vymýšlení jména pro našeho štěněcího zlaťáka- takže tu část prostě musíte ocenit. :) A i promýšlení vzpomínek, bylo celkem zábavné. No tedy přeji příjemné počtení.

"Uf, a je to," vydechnu úlevou, když s Lindou dáme kuchyň do původního stavu před zásahem té chlupaté koule.

"Ty, Irmo ten sraz máte tento pátek, jakože zítra?" zeptala se zamyšleně kamarádka.

"Né," zděsím se, "až příští, naštěstí."

"Už jsem si říkala," zasměje se, "hej, víš co, něco mě napadlo. Kde máš noťas?" Překvapeně se na ni podívám a odběhnu do pokoje pro svůj počítač, který před ni za chvíli položím. Okamžitě se pustí do serfování po internetu a nespokojeně mručí: "Ne, ne, tohle taky ne... Á výborně, to je přesně ono. DAKARAI. Tvoje štěně se bude jmenovat Dakarai. Je to jméno afrického původu a znamená to něco jako "dítě přinášející radost a štěstí". To na tu tvoji chlupatou kouli naprosto sedí, i když uznávám občas je to pořádný divoch."

"Představu mám veškerou žádnou, vůbec se mi tam nechce, ale to už víš. Ale co jsem měla dělat když mě požádala McBearová?"

"To jsem nemyslela," přeruší mě najednou, "myslela jsem spíš to, jak to máš namyšlené s Dakaraiem?"

"Ty to, tak to mě nenapadlo, nepočítala jsem s tím," pronesu trochu zklamaně.

"Tak víš co? Já se ti o něj postarám a naučím ho pár parádních kousků."

"Tak jo, ale ne, že mi ho rozmazlíš," pronesu naoko vážně, ale v zápětí se rozesměju.

Drazí čtenáři tohoto blogu,

jak už název článku napovídá budu zde sdělovat své zážitky a dojmy svého působení na VŠ.

Nástin pondělí už je v předchozím článku, takže tím se už zaobírat nebudu. Začnu tedy rovnou úterým.

No škola mi začínala v 7, takže jsem si musela celkem hodně přivstat, což byl pro mě celkem nezvyk, ale nějak jsem to zvládla. Hned po příchodu do školy jsem se dala do řeči s naší "partou", kterou jsme jsme utvořili předchozí den. Měli jsme přednášku, kde jsme se dozvěděli, že když příští týden dobře napíšeme rozřazovací test, tak získáme zápočet již druhý týden a nemusíme chodit na cvika ani přednášky, a to se vyplatí:-D (Hmm, že bych si dala rychlokurz informatiky?) Následovalo cvičení z matematiky, které bylo docela síla, ale byla jsem na sebe hrdá, že jsem se na rozdíl od některých svých kolegů chytala. Vyučující asi nebude patřit mezi mé nejoblíbenější, ale třeba změním časem názor. Trošku si ale protiřečí- noste si kalkulačky ,nejlépe s pamětí a v zápětí po nás chce faktoriál 28 z paměti, no jako wtf?

Ve středu jsem měla až na 13 hodinu a to jednu přednášku po půl hodině jsem věděla, že tam už mě nikdo neuvidí. Číst skripta si můžu i sama, jelikož čtení už nějaký ten rok zvládám. Hlavně mi přišel pan docent trošku zmatený a mně se mé znalosti z hodin zsv promíchaly tak, že už nevím ani to, co jsem do té doby věděla. Ale možná mu dám ještě jednu šanci.

Čtvrtky asi nebudou mé oblíbené dny v týdnu, přece jen od 7-21 hodin s mega dlouhýma pauzama není nic moc a hlavně nezvyk. Na druhou starnu s tak obrovskýma pauzama stihnu jít třeba na rande nebo si něco vyřídit v centru. Nebo jít na byt. První přednáškou nám byla matematika, která se mi moc líbila a dokonce mi přišla i zábavná. Ovšem smích mě i ostatní kolegy přešel na následující přednášce, kde nás doktorand seznámil s tím, že nás ve cvičení bude točit na kameru, aby nás následně upozornil na to, co děláme dobře a špatně. No kdybyste viděli, jakou škodolibou radost z toho měl. Po 20 minutách nás pustil domů a to ta přednáška měla trvat 2 hodiny. Tedy z 4 hodinové pauzy se rázem stala téměř 6ti hodinová. No co naplat. S holkama jsme se sebraly a šly vyzkoušet menzu, kde jsme to po shlédnutí fronty vzdaly a šly raději do pizzerky. Pak jsme šly posedět na kávu. Jsme ráda za svůj kolektiv. Musím uznat, že ve své skupině mám opravdu fajn lidi. Jelikož téměř všichni mí nový přátelé jsou na kolejích, tak jsem po návratu z města zůstala v budově školy tak trochu opuštěná, i když ne na dlouho, asi po třičtvrtě hodině si ke mně přisedli kolegové z jiné fakulty, jak jsem velice brzy odhalila. Slovo dalo slovo a 3 hodiny co zbývaly do cvičení, utekliy jako voda. Mezitím se naše parta u stolu početně rozrůstala, což se pánům líbilo. (No aby ne, když na své fakultě moc holek nemají.) Musím uznat, že byli celkem zábavní a jeden i celkem pěkný. No a cvičení proběhlo také v pohodě, vyučující je na první pohled sympaťák. Pustil nás dokonce téměř o hodinu dřív, jelikož jsme byli děsně šikovní.

No a dnešek? Opět jen jedna přednáška uprostřed dne, a stejně jak ta středeční, skripta si můžu číst doma. Ale uvidíme, také tomu dám třeba ještě jednu šanci.

Musím říct, že se mi na mnou zvolené vysoké škole opravdu líbí a zatím si nemohu na nic stěžovat. Upřímně se už teď těším na příští týden. Jsem ráda, že nepatřím mezi ty, co již po prvním týdnu nadávají, že se jim tam nelíbí, nebo proč tam vůbec lezli.

vaše Manon

Zdravíme přátelé,

téměř po 4 měsících volna se očekávané stalo skutečností, dneškem nám započal náš první semestr na vysoké škole. Pro některé trošku rychle, pro jiné jen zvolna- jednou přednáškou.

Ačkoliv jsme ze začátku měly nějaké ty obavy, přežily jsme první den celkem se ctí, dokonce nás nikdo neukousnul a s pár lidmy, kteří budou nejméně po dobu dalších 3 let naši novou "rodinou". (Tedy aspoň skromně doufáme, že tam ty tři roky vydržíme...)

Určitě nám dlouhou dobu zůstanou v paměti naši nový dva kolegové. Jeden z hodiny angličtiny jež se tvářil jako mistr světa, co všechno zná, vše ví, všude byl a toto cvičení z jazyka je pro něj vlastně ztrátou času.Po 2 hodinách byla angličtina u konce a my ostatní jakožto studenti jsme byli otrávení a přišli jsme si jako vygumované gumy.

Druhý z fyziky, který na tom byl dosti podobně, jako kolega z angličtiny, jen s tím rozdílem, že dělal strašně chytrého ve věcech, které většina lidí znala, tudíž byl spíš pro smích. Způsobem vyjadřování bychom jej zažadili mezi lidí s vyšší inteligencí pro obyčejný život těžko použitelné.

Ačkoliv je to teprve první den, jsme plné zážitků, ale zatím jen těžko můžeme soudit své kolegy a vyučující.

O dalším vývoji situace a našich dojmech vás budeme i nadále informovat.

Vaše čerstvé vysokoškolačky.

zdroj obrázku: http://website.lineone.net

Studenti na kolejích mají kromě zásob od maminek (jakými jsou například marmelády), které rychle mizí mají v zásobě jídla, které se dají uvařit v malé kuchyňce či pokoji:

palačinky-když kluci potřebují ukázat holkám, že umí vařit;

párky-nejlépe uvařené v rychlovarné konvici-doporučení, nechte si jednu konev jen na párky;

polévky z pytlíku- dá se na nich přežít, zasytí i pohřejí na duši, když je nejhůř;

těstoviny-rychlé a většinou i jedlé.

Ovšem po zkouškovém období v době prázdnin bych takovému jedinci těstoviny či párky moc nenabízela, neocení to.

Menzy-pro některé jediná možnost jak se najíst celkem slušně. Dříve by se dalo říci i levně ale to už neplatí , většinou se vyplatí zajít do nejbližší hospůdky na "meníčko".No tak pár rad kdybyste jedli v menze:

-rýže nic nezkazí,rýže je záruka poživatelnosti

-bramborová kaše- z pytlíku- nic moc-vyhnout se obloukem

-brambory-nedovařené, nebo rozvařené

-polévka-univerzální šlichta s kouskem toho po čem dostala název

-omáčka- klasické UHO známé z dřívějších let se nám proměnilo na UHOŘe-tj. univerzální hnědou omáčku ředěnou

-minutky- dobré, drahé, ale jedlé

-vegetariánské jídlo- většinou děs

-bagety-dobrá rychlovka, bohužel studená.

Studenta menza obohatí o fantazii, brzy pochopí, že název neodpovídá realitě a že mnohý blaf má jméno, které člověka láká k ochutnání.

Bufety a kantýny- bufet či kantýna nabízející párek v rohlíku je ráj na zemi. Tento rychlý pokrm je oblíbený stejně jako koblihy a kafe po ránu. Bohužel množství bývá omezené, takže kdo dřív příjde, ten dřív bere. Doposud asi paní v kantýně nepochopila že když jde někdo na 8:00 do školy a má přednášku a cvičení bez pauzy na oběd do 18:00 nebude mu stačit 1 koblih. Lidé je berou po 2-4 kusech ráno a když jich objednává 12 tak je jasné, že je to boj, stejně tak v odpoledních hodinách o teplé pokrmy, jakými jsou smažené sýry v housce, pizza, či zmiňovaný párek v rohlíku.

A tyto dobroty samozřejmě nemohou studenta uživit, takže je logické ,že doplňuje živiny po večerech v hospůdkách spolu s pivkem ve formě utopenců, nakládaného hermelínu, a dalších nezdravých,ale dobrých pochutin.

O tom co se pije ani mluvit nemusím, je snad jasné, že každý student musí mít čím pohostit své přátelé, nejlépe domácí slivovicí z moravy apod.

Takže studentovi na cestu do školy nezapomeňte tak litr přibalit, k tomu tak tři balíky těstovin, párky a polévky v sáčku. Nemají to studenti na vysokých školách lehké.A když přijedou domů, neví co by snědli dřív.